Zelená šestka na skautské pouti aneb jak jsme skoro nevyhráli
25. 4. 2015
Letošní pouť skautů brněnské diecéze při příležitosti svátku sv. Jiří, patrona skautů, měla svůj cíl ve Sloupu. Tak jsme to měli vše krásně naplánovanou – rodiče dovezou vlčátka ze Zelené šestky pěkně až do Blanska, tam po mém příjezdu vlakem pěkně nastoupíme do připraveného autobusu a tradáá směr Sloup. Po příjezdu v Blansku se však rozhlížím, div si hlavu neukroutím – vlčátka nikde. A potom zdrcující telefonát – vše je špatně, kamión spadl do strže, silnice uzavřena, přijedeme později. Zatímco zvláštní autobus naplněný do posledního místečka poutníky již zavíral dveře a chystal se k odjezdu, já na obzoru teprve uviděl první vozidlo s kluky z Vranova. No, naštěstí jsem řidiče autobusu ukecal, aby neujel a my se tam na poslední chvíli vlisovali. Na startu našeho putování v Nových dvorech jsme naopak vystoupili jako první, což byla naše strategická výhoda. Rychle jsme se rozdělili do dvou soutěžních hlídek, zaregistrovali se a než se ostatní rozkoukali, tak jsme již plnili první disciplínu na hradu Blansek. A protože nám stavění kostek jde, tak jsme získali plný počet bodů. Cestou kolem propasti Macocha jsme putovali k dalšímu stanovišti – no, všech 10 světců kluci hravě poznali, i toho sv. Floriánka s putýnkou. Kytičky na třetím stanovišti pro kluky také nebyl problém, však jsme se i cestou mnohé jarní květinky, co jich byl plný les, naučili. To další disciplína byla docela makačka – poznat různé zkameněliny a nerosty, ale kupodivu, vlčátka hádala správně. To už jsme se blížili k cíli, zde na nás organizátoři vyrukovali s léčkou – zvídavě po nás chtěli určit nějaké azimuty. Naštěstí kluci rychle pochopili, že to cizí slovo vlastně znamená jen jakýsi úhel, a ten se už dařilo celkem dobře pomocí buzoly odhadovat. Před Sloupem jsme si zaskotačili na lanech, prohlédli si pravěké kosti v jeskyni Kůlna, pocákali se vodou z potoka a už jsme byli v cíli našeho putování, na faře vedle poutního chrámu ve Sloupu. Zde jsme odevzdali průvodky, vyzkoušeli jsme střelbu z luku, ze vzduchovky, prolezli půdu i zvonici kostela, zbaštili připravené občerstvení, trochu se umyli a již jsme se přesunuli do kostela na vyhlášení poutnické soutěže. K našemu úžasu na druhém místě skončila jedna z našich dvou hlídek – a to jsme již tušili (protože ta druhá měla o bod více), že i absolutní vítězství, včetně putovní trofeje – dřevěného relikviáře s ostatky sv. Rocha a sv. Angely, půjde letos k Zelené šestce. No, a jako vyvrcholení celé pouti byla ve skauty do posledního místečka naplněném kostele poutní mše sv., kterou v přímém přenosu vysílala i televize Noe. Po mši jsme se ještě se získanou putovní trofejí vyfotili, rodičovstvo si svoje ratolesti rozebralo a zazvonil zvonec, a byl konec. Pane Bože, moc díky za krásné počasí, pěkně přichystané putování i za setkání s Tebou při mši svaté.
A tak si jen říkám, jak by to všechno dopadlo, kdyby ten kamion nespadl do tý strže.
Vašek
