Mechanický banán
Pípá… Pomalu a nestejnoměrně… Občas zazvoní jako vyrušené ovoce. Za všechno může, ale nic nezpůsobil. Nikdo neví, proč tu je a kde vyrostl. Žlutý a podlouhlý… Pípá…
Letošní ročník této tradiční hry proběhl v termínu 7.–8. 3. 2014.
viz stránky http://puntik.wz.cz/?id=2014
Mechanický banán (deník Plesk)
Vážení čtenáři,
exklusivně pro náš časopis se nám podařilo napsat velice zajímavou reportáž. Od neznámého zdroje nám byl doporučen rozhovor s doc. PhDr. Albertem Hrozňákem, DrSc. Proto jsme se vydali na tiskovou konferenci přímo do jeho laboratoře. Na místě jsme bohužel našli jenom prázdnou místnost s opuštěným počítačem, odhozeným pláštěm a nedopitým kafem. Ovšem z malých střípků informací se nám podařilo získat jisté telefonní číslo, načež jsme byli surově, ano, SUROVĚ vyhozeni z laboratoře majitelem domu!
Nezbývalo, že se pokusit profesora najít skrze několik přesunů v čase. Ale co bychom pro nás časopis neudělali! Bohužel jsme nebyli jediní, o rozhovor s tímto báječným, leč trochu podivínským vědcem se pokusili i naši rivalové z Lihových novin, Hromu, Staré Fronty, 5+3 a Prava.
S pomocí desynchronizátoru jsme putovali místem i časem. Po zadání příslušného kódu se náš redaktorský tým dostal nejdříve do 70. let minulého století. Měli jsme doručit přihlášku do Strany na náměstí Družby národů a poté doplnit věk M. Bartošové na místo teček u data úmrtí. Tím jsme získali další kód a dostali se do dalšího období, 19. století. Seznámili jsme se osobně s opatem Johannem Gregorem Mendelem a spolu jsme diskutovali o zákonech genetiky. Pak naše kroky vedly ke zvířecí studánce, kde se nám na chvíli deaktivoval náš stroj. Naštěstí jsme měli s sebou tým odborných techniků, který nám desynchronizátor spravili a my jsme se mohli vydat dál.
V telefonní budce na Zelném trhu jsme se dozvěděli další informace a tak pro nás nalezení dalšího kódu na Františkánské ulici nebyl problém. A když pak začal stroj vyzvánět dvě známé skladby, bylo nám hned jasné, že se jedná o křižovatku ulic Beethovenova a Dvořákova.
Potom jsme se vydali za převozníkem na Poříčí a z lodního deníku jsme se dozvěděli, že naše kroky za ztraceným vědcem vedou na Petrov.
V období dobývání Brna bylo velmi těžké dostat se přes hradby, ale zvládli jsme to. Zde jsme pomohli vdově najít náhrobek jejího zesnulého muže a vydali jsme se řešit matematickou rovnici, opět na Zelný trh. Odtud jsme se, ještě přes pár zastávek, dostali na náměstí Svobody u bývalého kostela sv. Mikuláše, kde jsme dostali instrukce upálit na Špilberku kacíře Galileo Galilea. Na Špilberku jsme ale kromě pana Galilea potkali i našeho drahého pana Alberta. Byl zesláblý a pořád opakoval, že mu někdo něco sebral a že je vše ztraceno. Když se nám podařilo trochu ho uklidnit, zjistili jsme, že mu byl ukraden Mechanický banán a bez něj že se nemůžeme vrátit zpět do současnosti. To bychom ale nebyli my, abychom se nechali po všech zažitých obtížích takto dostat a rozběhli jsme se kufřík s Banánem získat zpátky! Po náročné honičce se nám tak opravdu povedlo a trofej jsme donesli ubohému vědci zpátky. Ten díky tomu svolil k uskutečnění rozhovoru:
Redaktorka: „Můžete nám sdělit, čím se zabývá váš výzkum?“
Pan Albert: „Chci pochopit, co se stane s přečasovaným ovocem. Pokaždé někam zmizí. I tady tento banán zmizí, a já chci vědět kam.“
Redaktorka: „Pane Alberte, co vlastně děláte v tomto období? Proč jste se sem vydal?“
Pan Albert: „Víte, co je zítra za den? 14. leden 1278. Přemysl Otakar II. svolal sněm nejrůznějších umělců a i já jsem byl pozván. Jezdím sem každoročně již 149 let.“
Redaktorka: „Co byste vzkázal našim čtenářům?“
Pan Albert: „Nebojte se číst dobré, hlavně historické knihy. Jsou v nich stále nové příběhy na objevení.“
Redaktorka: „Děkujeme za rozhovor, na shledanou.“
Pak už jsme se pomocí Banánu dostali do současnosti a vydali se na Cyrilometodějské gymnázium, kde jsme potkali i ostatní redaktorské týmy. Pak jsme zahodili svoje profese stranou a radovali jsme se společně ze šťastného návratu domů.
Za časopis Plesk,
Lída
