Jaráky Stopa
Jako jednotka připravená prozkoumat Himaláje jsme se setkali na nádraží a jeli vlakem do Vizovic. Hned na začátku nás čekala noční výprava na faru, kam jsme došli kolem půlnoci. Během cesty jsme se o sobě dozvěděli spoustu zajímavých věcí. Pro svou výpravu jsme chytali zvířata jaky a vážně to s nima bylo těžký, páč nám zas utekli a my je stopovali ve sněhu. Také jsme se učili střílet ze všemožných zbraní, luk, vzduchovka, airsoftka… Točili jsme filmy – drama, akční a romantický. Kuchali jsme rybu a to bylo fakt hustý. Měli jsme celodenní výlet a překážkovou dráhu. Byla i drsná noční střílecí hra, při které jsme se i pobavili nad respektem místních obyvatel (pozn. – někdo cizí řekl: „Raz, dva, tři, já.“) Taky byly nějaké duchovní programy, taneční, výtvarno… Ale co bylo úplným vrcholem Jaráků, byla zombie apokalypsa. To jsme bojovali proti zombíkům a v boji riskovali své životy. Všechno na faře bylo přeházené, prostě dokonalé kulisy. Program byl opravdu pestrý a zajímavý. Pořádně jsme si ho užili.
Celým Jarákům vládly Kecalovy kecy o důkazech. Pokaždé když viděl kluka a holku, jak se spolu baví, byl to pro něj důkaz. Po dvaceti důkazech byl pár, po osmdesáti zasnoubení a po sto dvaceti manželství. Toto vyhrál Kuře, který díky fotce, kde dává pusu rybě, získal hned osmdesát důkazů najednou.
A měli jsme úplně vynikající jídla. Nejnezapomenutelnější jsou ovocný knedlíky. Byly s jablky, třešněmi, meruňkami a dýněmi. A ty dýně byly ode mě. A ty dýně byly něčím, co uvnitř skoro nikdo nechtěl najít.
Skříťa
